Jak to funguje

Abychom mohli předkládané informace smysluplně použít, je dobré vědět, že něco jde, potom je dobré vědět, jak to funguje a jak s tím pracovat a poté je fakt dobré to dělat v praxi. No a jak vlastně tady to všechno vzniká, jak se to tvoří ?

Skladba a tvorba reality a lidské bytosti

Od poznání mystiků a i z vlastních zkušeností by jsme tak mohli říci, že na začátku bylo nějaké supervědomí, něco co obsahuje všechno. Je to vlastně ten celek. A to vědomí chtělo poznávat samo sebe, chtělo tvořit, hrát si a nebýt jen to co je. A tak se to supervědomí v základu rozdělilo na dvě základní složky na Všechno a Nic. Na Božské Světlo, Zdroj – můžeme si představit nekonečné zářivé Božské Slunce, je t v podstatě mužská aktivní složka, tedy to Všechno a na druhou složku Nicotu - Akášu - absolutní nic, ve smyslu prázdnoty, což je vlastně ženská přijímací složka, ten potencionál.

A ten Božský Zdroj tou mužskou energií, tím světlem oplodňuje Akášu a ta dává vzniknout něčemu. Aby se ten zdroj mohl poznávat a tvořit, tak vlastně ze sebe začal vydělovat části sebe sama - podskupiny a jakoby se začal diferencovat a vytvářet další roviny Bytí, dimenze, vibrační pásma a také oddělené jednotky vnímání. A i my, jako lidská bytost jsme těmito rovinami projeveni, tvořeni , skrze energetická centra, čakry, které nejsou v nás, ale my jsme v nich, oni vytvářejí celou naší bytost.

Lokalizujeme jich sedm základních v těle spojených páteří a podle zkušeností víme, že jsou ještě nad námi k tomu pomyslnému zdroji a těch je dalších pět. Takže vlastně máme celkem dvanáct čaker. Další třináctá je ten neprojevený Zdroj. A s touhle čakrou se dá pracovat ještě zvlášť. Máme tady ten Zdroj, který se diferencuje, sám ze sebe se vyděluje na další menší části. Zdroj se tedy vyděluje sám ze sebe, takže v podstatě každá čakra je malá podmnožina čakry vyšší, nad ní. O těch pěti centrech nad námi vlastně nevíme vůbec nic, ale i tak s nimi můžeme nějakou měrou pracovat….

Až z té osmé čakry vypadává malá podmnožina, čakra v temeni, které je pro nás hlavní přípojkou ke zdroji. Je to už nějaká forma individualizace byť v rovině jednoty a pospolitosti. Je to pro nás stále jednota, ale zároveň i individuální připojení ke zdroji, nejčistší, nejsilnější, ale i nejjemnější energie a informace. Pro úplnost dodejme, že korunní, temenní čakra není na vrcholu hlavy, ale nahoře vzadu, přibližně tam, kde se tvoří vlasový vír.

A ten zdroj chce samozřejmě poznávat a tvořit dále a tak z temene opět vydělí menší podmnožinu, která opět zpomaluje svoje vibrace a vytvoří centrum ve středu lebky plus další jeho podcentra (třetí oko, fontanelu, mozeček,….). A tím si vytvoří rovinu existence, bytí, mentality a vnímání. Může přemýšlet, prožívat a vnímat další oddělené jednotky vnímání.

Jenže to mu nestačí a tak jde ještě dál a vytvoří centrum v krku. Rovinu jednak pro propojení čehokoliv s čímkoliv a komunikace. Aby vlastně to co on vnímá, mohl propojit s ostatním bytím a komunikovat s ním. JDokáže tak propojit jednu část mě s jinou mojí částí nebo mě s nějakou bytostí nebo s atomem na druhé straně vesmíru. Dokáže zprostředkovat tu komunikaci mezi tím a vlastně i pochopení a vyjádření. Třeba umělecké vyjádření je také forma komunikace.

Ale aby mohl poznávat ještě dále a hlouběji, aby měl co poznávat, tak z krku vydělí další podmnožinu a vytvoří rovinu hrudi. Což je vlastně ještě pro nás ta rovina jednoty, té lásky a je to rovina všech možností v harmonickém prostředí, komplexně všechno. A také umožnění vybrání a prožití té nejlepší možné varianty našeho života.

Ale on chce zřejmě ještě více zažívat a chce se ještě více oddělit, aby jeho prožitek a tvorba byli ještě více individuální. Proto z hrudi vydělí další podmnožinu, kterou zahušťuje níž a níž a vytvoří centrum v solaru. Vytvoří rovinu oddělení, hierarchie a vůle. S tím, že z té roviny možností on pak svojí vůlí vybere jednu konkrétní možnost a tu bude prožívat.

A aby to mohl dále prožívat ještě intenzivněji, tak zase vydělí podmnožinu z roviny solaru a vytvoří rovinu časoprostoru a emocionality, pro nás čakru v břiše. Ten duch vybere jednu z těch možností, prožívá jí v čase a cítí u toho. Potřebuje lineární čas, aby mohl prožívat.

Jenže on jde ještě hlouběji a dál a z břicha vybere další malinkatou podmnožinu a stvoří rovinu hmotnou, v těle čakru v pánvi a v pohlaví. Vytvoří zdání pevné hmoty fyzický svět a v našem případ tedy i individualizaci té bytosti, hmotný hologram našeho těla. Tedy on v tom těle v té hmotě prožívá v čase jednu možnost, kterou on si vybere z té velké hromady možností a vlastně skrz to komunikuje, propojuje to a vnímá to, přemýšlí nad tím ve stálém spojení s tím zdrojem, sám se sebou. Poznáváa tvoří.

Je to vlastně oplodňování té Akaši Světlem Zdroje, jeho informací a energií, skrze ty centra a zpátky tím zase získává tu zkušenost. Má ty různé oddělené jednotky vnímání, různé hladiny od velkých galaxií, planet až po lidi, zvířata, rostliny, viry, molekuly, atomy, jednotky toho všeho. My jsme toho součástí a skrze ty centra jsme utvářený. A prací skrze ty centra můžeme to Bytí ovlivňovat a vlastně tvořit celý svůj život na všech úrovních

A tím naším životem v této hmotné rovině svůj energetický systém a čakry vlastně skoro vůbec nepoužíváme a je tedy nerozvinutý, zakrnělý a máme ho také zašpiněný. Různými negativními energiemi, traumaty a informacemi, které se ukládají v tom energetickém systému na různých úrovních, v čakrách, v podvědomí, ale i v těle. Takže podstata mé práce a práce tímto systémem mosoq kaprai je vlastně dýchání Světla Zdroje do těchto energetických center, Tvůrčím dechem a s určitým konkrétním záměrem.

Energetická centra - čakry

Energetická centra, čakry, jsou vlastně multidimenzionální kvantové stroje, počítače, nesmírně složité a velké útvary tak, že sice jejich středy lokalizujeme v těle, ale oni tělo dalece přesahují. Zkusme si analogicky představit, že to energetické centrum, čakru, je jako křišťálový lustr. Určitě každý z vás viděl v divadle velký křišťálový lustr, který má uprostřed žárovku a má spoustu křištálků okolo žárovky. Představme si, že takový lustr má několik sfér a každá se otáčí jiným směrem a jinou rychlostí a tyto sféry tvoří další segmenty z různých křišťálků, které výří v neustálém pohybu. A teď vlastně ten Zdroj svítí to světlo do toho lustru. A to světlo skrz ty křišťály na plátně té Akáši vytváří ten život. Ale když máme to světélko slabé, žárovka je špinavá, ty křišťálky jsou taky špinavé, různě blbě otočené, některé jsou zasekané, jiné se neotáčí, tak vlastně potom ten obraz toho světla než se prodere na to plátno není potom nic moc. Máme třeba traumata v životě, nemáme peníze, problémy v práci, špatné zdraví. A tohle všechno je vlastně způsobené tím zanešením a nerozvinutím těchto energetických center. A my když pracujeme, tak dýcháme do těch center energii a Světlo, vždy jen v napojení na ten Božský Zdroj oním tvůrčím dechem. A tím se děje to, že ta žárovka uprostřed se více rozsvěcí, světlo sílí a ta čakra se čistí. Můžeme si představit, že ty křišťálky jsou různě upatlané, zkroucené. Dále že do lustru někdo hodil hadr, jsou tam pavučiny a my jak to prodýcháváme tím Světlem, tak ho čistíme. A tou další prací seřizujeme celý ten křišťálový lustr, leštíme po kousíčkách ty křišťálečky, natáčíme je, aby to všechno fungovalo. A čím je to Světlo jasnější, čistější a koherentnější, tak je to prostředí více synchronizované a ten obraz na tom plátně Akáši, náš život je lepší, harmoničtější, krásnější a to je o co nám jde.

Jak nás ty čakry vytvářejí, ty různé roviny Bytí, takže vlastně i našeho těla, naší celé bytosti a našeho života, tak tady tou prací, tím čištěním a prosvětlováním a nabíjením energií my právě zlepšujeme ten výsledný obraz, náš život. Promítáme se do té Akáši na všech rovinách, tu naší bytost. Podívejme se jenom ty spodní centra. Třeba náš solar. Jakou mám osobnost, jaký já jsem, jak dokážu tvořit svůj život. Břicho, ty moje emoce, vnitřní dítě, jak se cítím. A pánev sexualita a zdraví. V začátku praxe ten obraz třeba není nic moc, ale tou postupnou prací se pomalu rozjasňuje, harmonizuje, začnou se vykreslovat třeba nějaké překvapivé obrázky našeho života a to jev podstatě veškerá práce. A vlastně ten cíl, záměr může být, mít krásný osvětlený prostůrek, svůj život, tělo, vztahy, hojnost,….a nebo ho chci a mohu někam směřovat, ten záměr. Chci, aby bylo něco. Protože jak jsme kousek toho Boha, ta jiskřička a máme ty jeho vlastnosti. A jelikož je ten Bůh tvůrce, tak i my jsme ten tvůrce. Říká se, že člověk je stvořen k obrazu Božímu a on je ten velký tvůrce a my jsme ten tvůrce v malém, máme ten jeho princip, tvorbu. To je ta naše síla, která byla postupem času upozaděná. Nedělej to, netvoř, buď tady otrokem, to je tvoje místo. Choď tady do práce, vydělávej peníze a hlavně se nerozvíjej, nepřemýšlej. My jsme tu ale zřejmě pro úplně něco jiného….

Tvůrčí živlový dech

Hlavní podstata práce s energetickými centry je tedy použítí tzv. Tvůrčího živlového dechu. Proč živlového ? Opět ze zkušenosti a výzkumu mystiků víme, že vše v tomto Bytí je tvořeno skrze živly. Respektive vše je jen tanec Ohně a Vody, mužský a ženský princip, které se mohou spojit a interagovat pouze v prostředí lásky Vzduchu. A jejich interakcí, principem kondenzace a zhušťování, to je živel Země, vzniká něco, od jakéhokoliv vyššího projevu ducha až po fyzickou hmotu. Vždy pracujeme jen v přímém napojení na Božský Zdroj a nadechujeme z něho světlo, energii a informaci přímo do určitého energetického centra nebo jejich kombinací. Dýcháme v meditaci, v naprosté relaxaci a uvolnění, v rozšířeném stavu vědomí. Toto vnitřní Světlo Božského Zdroje je tak mocné a vibračně mimo nás, vlastně přímo nepoužitelné, že jej pro maximální využití musíme "zpomalit" právě tímto Tvůrčím živlovým dechem, přes ty ony živlové čočky. Je to jako bychom potřebovali nabít mobil, který nemůžeme napojit přímo na jadernou elektrárnu, ale potřebujeme přenosovou soustavu s koncovou zásuvkou s požadovaným proudem a napětím, abychom mobil nespálili.

Jak tedy správně dýchat ? Uvolníme se a uvedeme se do relaxovaného stavu. Navodíme představu, že máme obrovské a průhledné tělo. Potom se vědomě připojíme na Božský Zdroj, třeba představou, že je ten Zdroj nad námi, jako nějaké obrovské zlatobílé slunce. A pak začneme vědomě dýchat, v základu pomalu a nosem do určitého centra s nějakým záměrem, použijme příklad dýchání do hrudi se záměrem zlepšení zdraví. Nadechujeme to Světlo ze Zdroje pomalu do hrudi, nejdéle jak můžeme, ale tak aby nám to bylo příjemné, poté zadržíme dech a koncentrujeme tu energii v hrudi a po té vydechujeme tu energii a světlo do celého těla. Po výdechu na chviličku ještě zadržíme dech a necháme energii ustálit. A pak zase nadechujeme nosem,……a celý cyklus dechu opakujeme tak dlouho jak potřebujeme.

A aby nám to fungovalo použijeme zmíněné živlové čočky. Jak tu energii nadechujeme ze zdroje, snažíme se tu energii představovat, vyzualizovat nebo vnitřně vidět s tím záměrem, že takto dýcháme (živel ohně). Zároveň jsme u toho dechu přítomni a víme co děláme, máme tu myšlenku, tady dýchání ke zlepšení zdraví (mentalita živel vzduchu). Dále se snažíme mít při nádechu nějaký pocit, cítit tu energii, třeba jak proudí, jestli hřeje nebo chladí, nebo třeba pocit důvěry, úlevy (pocitovost živel vzduchu). A také se snažíme tu energii a světlo slyšet, nechat ji znít nějakým zvukem, od různých tónů a ž po chóry nebo vyloženě hřmění a také u toho vnitřně vyslovujeme nebo zpíváme určitou silovou hlásku, kterou ta energie zní (zde konkrétně silovou hlásku Hó). Po té energii zardžíme v hrudi, koncentrujeme ji, připravujeme, ladíme na to použití při výdechu. A stále si tu energii vnitřně přestavujeme, vizualizujeme, máme ten záměr a myšlenku zdraví, snažíme se jí cítit a vnímáme a vnitřně vyslovujeme ten zvuk (stále zvuk Hó). Poté vydechujeme do celého těla optě s vnitřní vizualizací a představou , jak ta energie proudí do těla, nebo do určitých orgánů, s tím záměrem i myšlenkou s tím pocitem i s v nitřním zvukem (zde konkrétně klásku Sá) . Nakonec na chvilku zadržíme dech a necháme energii v těle usadit a pak cyklus dechu opakujeme.

A to je v podstatě celé. Důležité je zachovat při dechu celou tu živlovou kaskádu, kterou je třeba samozřejmě trénovat, protože ze začátku se to může zdát náročné, nestíháme všechny položky, ale to se vše postupně rozvine cvikem. Je dobré začít těmi živlovými čočkami co nám jdou a pak přidávat další. Toto je ucelený systém, který používáme, ale to je jedna položka práce, ta mužská. Pak je tu složka ženská a to je naše osobité prožívání toho dechu naše intimita. Ruku v ruce je pak práce úplná, jako muž a žena v páru, jen systém je dril, jen prožitek je rozplizlost. Takže pracujeme podle tohoto systému, ale prožíváme tu práci každý po svém. A také je dobré pracovat v nastavení, že to co teď děláme, to dýchání, je to nejdůležitější na světě a dáváme tomu celou pozornost, ale zároveň to nehrotíme a bereme to vlastně tak, jako by na tom vůbec nezáleželo. Obojí v jeden moment.

Aby bylo použití tohoto dechu a jeho působení funkční a přínosné, je třeba praxe. Je to o tom čistit, harmonizovat a rozvíjet čakry a celý energetický systém, abychom toho Světla mohli použít co nejvíce. A také trénink dechu ve smyslu řemeslnosti, třeba jako když se učíme hrát na nějaký nástroj, což v podstatě děláme, naše tělo a vědomí tím nástrojem tvorby je J.

Důležitost vnitřního zvuku

Vnitřní zvuk je v podstatě zapomenutá nebo záměrně vyjmutá složka vědomé práce s dechem. A v principu živlového dechu důležitá tím, že tento vnitřní zvuk je tím uzemňovačem, tím co tu energii dokáže zapracovat tady do hmoty, co dokáže to Světlo a Energii připojit, vyloženě přilepit na různé media, třeba na ten fyzický zvuk, nebo kouř. Samozřejmě jen s plně udrženou živlovou kaskádou celého tohoto dechu. Tuto živlovou čočku můžeme ještě násobit právě tím fyzickým zvukem a také ještě gestem.